Vectrex reborn: Jak náhodné setkání dalo nový život mrtvé konzoli

Vectrex je možná nejinovativnější videoherní konzole, o které jste nikdy neslyšeli. Měl vše, co potřeboval k vyvolání revoluce, včetně ovladačů mnohem sofistikovanějších než konkurence a schopnosti vykreslovat polygony deset let před herní 3D revolucí.

Byl o roky napřed než cokoli jiného na trhu, přesto nemohl být uveden na trh v horší době. Vectrex se dostal do obchodů na konci roku 1982. Během následujících šesti měsíců tehdy prosperující trh s videohrami zkrachoval. Vectrex, potenciální revoluce v domácím hraní, byl smeten do výhodných košů, na který všichni kromě těch nejzarytějších sběratelů zapomněli.

O čtyřicet let později zažívá něco jako comeback. Noví vývojáři vdechují tomuto starému stroji čerstvý kód, hardwaroví hackeři a kutilové zajišťují, že unavené kondenzátory a CRT zůstanou funkční a nová hra se dočkala maloobchodního vydání poté, co se čtyři desetiletí nehrála.

Konečně by mohl Vectrex zazářit.

Historie Vectrex

Rok 1982 byl rokem pro videohry. Tituly jako Zaxxon, Pole Position, Q*bert a Dig Dug byly čerstvé v arkádách. Zdánlivě neutuchající spotřebitelská touha na domácí herní scéně podnítila období inovací, které se nepodobá ničemu, co od té doby průmysl za 200 miliard dolarů zažil.

Abych uvedl nějaký kontext, Sony v roce 2021 prodala 11,8 milionu PlayStation 5, což je první celý rok dostupnosti konzole. Ještě v roce 1982 vyletělo z pultů obchodů 12 milionů domácích konzolí Atari 2600, a to navzdory rodícímu se domácímu hernímu průmyslu, jehož hodnota činila ubohé 4 miliardy dolarů.

Tento boom vedl k vytvoření Vectrexu. Systém se zrodil ve firmě Smith Engineering se sídlem v Los Angeles. Koncept Vectrex, představovaný jako přenosný systém s malou 1palcovou obrazovkou s katodovou trubicí, se nakonec rozrostl do produkční verze s 9palcovou obrazovkou, kterou zde vidíte.

Kenner Toys měl původně systém uvést na trh, ale když tato dohoda selhala, vstoupila do toho General Consumer Electronics (GCE) a uvedla jej na trh koncem roku 1982 po úspěšném debutu na letní výstavě Consumer Electronics Show. Počáteční rozruch Vectrexu byl tak úspěšný, že Milton Bradley získal GCE v roce 1983.

Design Vectrex byl jedinečný, videoherní konzole zcela integrovaná do CRT orientované na výšku. Bylo to v době, kdy většina domácností měla pouze jeden televizor. Hrát Atari tehdy znamenalo bojovat se svými sourozenci a rodiči o to, kdo ovládá televizi, protože vynechání epizody The A-Team mělo skutečné následky. Nejen, že technologie DVR byla ještě desítky let vzdálená, Sony se stále snažila tvrdit, že nahrávání televizních programů na kazety VCR je nezákonné .

Až na několik výjimek se každá videohra, kterou jste kdy hráli, skládala z řady pixelů. Ať už jde o CRT, LCD, LED nebo dokonce OLED, stále mluvíte o obrazech složených z drobných světelných bodů. Jak roky postupovaly, tyto pixely byly stále menší a menší. Stejně tak grafický výkon poskytovaný pokročilými GPU systémy, jako je GeForce RTX 4090, umožňuje těmto pixelům sestavit stále realističtější 3D světy.

V konečném důsledku je to ale všechno jen hromada pixelů. Na Vectrexu nejsou žádné pixely. Jak již název napovídá, grafika se zde skládá z vektorů. To znamená přímé paprsky světla tažené z A do B, elektrony střílely přímo a zužovaly se na katodovou trubici, která v reakci svítí. Spojte tři takové čáry a máte trojúhelník, jednoduchý mnohoúhelník, stavební kámen všech běžných 3D her i dnes.

Tento nedostatek pixelů znamená, že i po 40 letech je sledování hry Vectrex v akci zvláštně podmanivá věc. V základní grafice je plynulost, vrozená ostrost, která nejenže chyběla v jiných hrách té doby, ale která i dnes vypadá neotřele.

Celková věrnost je však nepochybně nízká. Ačkoli barevné televizory byly v roce 1983 dobře a skutečně mainstreamové, Vectrex je rozhodně černobílý, což je problém „vyřešený“ nějakým lstivým, rozpočtovým inženýrstvím. Většina titulů Vectrex byla dodávána s průhledným překrytím, celobarevnou plastovou fólií, která se připevňuje na displej a vnáší do bohužel desaturované obrazovky CRT určitý odstín.

Poháněla ho relativně jednoduchá sada křemíku s 8bitovým mikroprocesorem Motorola 6809 v srdci, stejným procesorem, který stojí za arkádovými klasikami jako Robotron: 2084 a mnoha pozdějšími hracími automaty Williams. Běžel na mohutném 1 MHz a měl k dispozici celý 1KB RAM.

Čip byl spárován s integrovaným ovládacím panelem s analogovým joystickem, mnohem vyspělejším než čtyřsměrné joysticky, které se v té době nacházely na každém jiném ovladači domácí konzole.

Všechen ten specializovaný hardware vedl ke specializované ceně. Vectrex byl uveden na trh v roce 1982 za 199 $ – asi 650 $ v dolarech 2023. O necelých 18 měsíců později byl mrtvý.

Sběratel

Sean Kelly patří mezi přední světové sběratele videoher. „Dlouho jsem sbíral videohry,“ řekl mi. „Za ta léta mi rukama prošlo pravděpodobně přes 100 000 videoher.“ V jednu chvíli jich měl v garáži více než 50 000.

Pokud to zní spíše jako průmyslová operace než jako pouhá posedlost, nemýlíte se. Kelly je spoluzakladatelkou Národního muzea videoher ve Frisco v Texasu, které bylo založeno v roce 2016 a je domovem mnoha jednorožců sbírajících videohry, jako je originální kazeta Nintendo World Championship .

Možná to byla spřízněnost s další neúspěšnou konzolí z počátku 80. let – Intellivision –, která zpočátku podporovala Kellyho lásku k videohrám, ale on měl obrovskou zásluhu na udržení Vectrexu naživu. Začal tím, že uvolnil takzvané multi-carts, kazety Vectrex, které obsahovaly několik diskrétních her, ke kterým bylo možné přistupovat nejprve přepínáním DIP přepínačů a později prostřednictvím softwarového menu.

Jednou z těchto her byla Mail Plane, kde vykreslujete optimální trasy doručení, pak nakládáte balíčky a pohybujete se po zemi.

Díky náhlému zrušení Vectrexu se poštovní letadlo nikdy nedočkalo uvolnění. Bylo by ti odpuštěno, že sis myslel, že ano. Na stránkách Seana, VectrexMulti , najdete krabicové kopie Mail Plane připravené k objednání.

Hra je dodávána ve stříbřitém balení, které bylo ve své době standardem pro vydání Vectrex, a dokonce je dodáváno se světelným perem, periferním zařízením používaným pro klíčování v těchto doručovacích trasách.

Kelly získávala výrobce pro každý aspekt maloobchodního balení. Různé prototypové verze kódu hry se vznášely, ale Kelly říká, že většina z nich byla neúplná. „Kromě sbírání videoher jsem měl také vášeň pro lov lidí, kteří tyto hry produkovali,“ řekl. Tím začalo hledání nejúplnější verze Mail Plane.

„Zjistili bychom, že tento bývalý zaměstnanec nebo ten bývalý zaměstnanec měl pár nábojnic a prošli bychom je a podívali se na ně,“ řekl Kelly a nakonec sehnal ten, který byl nejblíže konečnému výsledku. „Nikdo neví jistě, zda je 100 procent kompletní, ale obecně věříme, že je to nejúplnější verze.“

Stejné zacházení poskytl i dalším hrám, včetně Tour de France, ve které zběsile šlapete po polygonální trase do Paříže, po cestě sbíráte láhve s vodou a pečlivě řídíte výdrž svého jezdce. Je to zvláštní titul, u kterého Kelly běduje, že nebyl zrovna prodejním úspěchem. „Tour de France je jedna z těch, se kterými budu pohřben,“ řekl. „Na Tour de France jsem prohrál peníze.“

Kelly odmítl prozradit, které hry vydělaly peníze, ale při rozhovoru s ním je jasné, že je to všechno o vášni, ne o zisku.

Vydání těchto her poskytlo Kellymu a jeho společníkům cenné zkušenosti před překvapením: objevením hry, o které zdánlivě nikdo, dokonce ani ti, kdo pracovali pro GCE nebo Milton Bradley, nikdy neslyšel.