Vědci vytvořili lepkavý dron pro sběr DNA a studium vegetace.

Lepivý dron pro extrakci eDNA z kůln je vynález, který by mohl být velmi užitečný pro biology.

Švýcarští vědci vyvinuli alespoň jednu metodu sběru DNA z prostředí (eDNA) v nejvyšších korunách stromů, v biotopu do značné míry podceňovaném. Místo toho, aby zkušení horolezci riskovali své životy, aby získali DNA malého hmyzu nebo ptáka, vyslal tým na vrcholky stromů dron, aby shromáždil genetický materiál, což jim poskytlo jasnější obrázek o organické distribuci terénu.

Lepivý dron pro extrakci eDNA z vrchlíků

Vědci použili kvadrokoptéru vybavenou lepicí sběrnou klecí. Protože se ale větve stromů ohýbají při sebemenším doteku a protože dron se k zachycení DNA potřebuje pouze dotknout větví, má zařízení řídicí systém založený na tlaku, který vyhodnocuje interakci mezi dronem a větví. Poté může upravit svou polohu tak, aby se jemně opřela o větev a nesrazila tento vzácný genetický materiál k zemi.

Klec pro drony by pak odebírala vzorky s lepivým povrchem vyrobeným z „lepicí pásky a bavlněné gázy namočené v roztoku cukru a vody bez DNA.“ Buňka stráví asi 10 sekund na větev sběrem eDNA, než se vrátí na svou základnu, kde vědci odebírají vzorky a posílají je do laboratoře. Tento experimentální dron úspěšně shromáždil dostatek genetického materiálu k identifikaci 21 živočišných druhů, od hmyzu po savce, od ptáků po obojživelníky.

Vynález, který by mohl být velmi užitečný pro biology

Vědci však trvají na tom, že je třeba ještě hodně udělat. Například poslední den svého testu tým zaznamenal výrazný pokles detekce eDNA kvůli dešti předchozího dne, což naznačuje, že tato metoda jim řekne pouze o zvířatech, která prošla od poslední bouře. Kromě toho odborníci zaznamenali výkonnostní rozdíly mezi jejich dvěma kolektory, což zdůraznilo potřebu dalšího testování možností vybavení.

Vědci doufají, že jejich práce usnadní a zlevní ekologickým biologům objevování tvorů, kteří žijí na nejhůře dostupných místech naší planety. Takový přístup by mohl vědecké komunitě pomoci pochopit, jak změny životního prostředí ovlivňují biologickou rozmanitost, a možná ještě lépe identifikovat zranitelné druhy, než bude příliš pozdě.